Tato budova byla postavena v letech 1902-03 podle návrhu, který učinil Henry van de Velde pro podnikatele Herberta Escheho.

Ucelené umělecké dílo v secesním stylu bylo první velkou prací umělce v Německu. Tato práce vstoupila do seznamu dějin umění. Centrální částí dvoupatrové budovy je prosvětlená hala.

Budova, která vyžadovala intenzívní sanaci, byla rozsáhle zrekonstruována. Dne 13. prosince 2001 proběhlo oficiální otevření spolkovým prezidentem Johannesem Rauem a předsedou zemské vlády Kurtem Biedenkopfem. Originální vnitřní vybavení se nachází částečně v Městských uměleckých sbírkách.

Ve vile Esche je umístěno muzeum Henryho van de Veldeho, které patří k uměleckým sbírkám Chemnitzu.

infomacje:
Villa Esche w internecie
 

Vila Esche – Ucelené umělecké dílo Henryho van de Veldeho

Vila Esche v Chemnitzu je první stavba, kterou postavil belgický umělec Henry van de Velde (1863-1957) na německé půdě. Průmyslník Herbert Eugen Esche (1874-1962) mu udělil zakázku v roce 1902, aby pro něj a pro jeho mladou rodinu navrhl ideální prostředí pro bydlení. Společně vybrali pozemek v tehdy nové vilové čtvrti Kappel.
V duchu secese navrhl architekt-samouk Henry van de Velde nejen dům, nýbrž i park, vnitřní vybavení, nábytek, nádobí a ostatní spotřební předměty včetně dýmky majitele. Vila postavená v letech 1903/04 se stala příkladným uceleným uměleckým dílem. Již v roce 1906 byly zveřejněny různé pohledy na interiér ve slavném časopise „Umění a umělci“.

Ve druhé fázi výstavby (1911) byl dům rozšířen pod vedením jeho navrhovatele. Vyplnění terasy, vybrané původně v objemu stavebního tělesa, dalo vile ucelený dojem a zdůraznilo umělecký vývoj Henryho van de Veldeho směrem k moderně.
Od konce druhé světové války byly sice na budově provedeny změny, v podstatě ale zůstala zachována. Nejdříve sloužila Sovětům jako velitelství, potom byla využívána Státní bezpečností NDR a od 60. let byla školicím střediskem Komory řemeslníků. Po sjednocení byla v roce 1990 vila Esche zařazena do spolkového seznamu chráněných památek. V roce 1998 získalo prázdnou vilu Esche město Chemnitz a až do května 2001 tuto vilu uvedlo v rámci možností do originálního stavu včetně zahrad.

Henry van de Velde v Chemnitzu, 1902 až 1914

Belgický umělec a architekt Henry van de Velde (1864-1957) přišel poprvé do Chemnitzu v roce 1902. První kontakt je doložen ale už v roce 1898. Textilní továrník Herbert Eugen Esche (1874-1962) a jeho snoubenka Johanna Luise Körnerová (1879-1911) se nadchli pro návrhy tohoto umělce z Bruselu zveřejněné pro mnichovský časopis „Dekorační umění“ Julia Meiera Graefeho a pověřili umělce zřízením svého prvního manželského bytu v Kassbergu.

Potom, co manželé Esche navštívili v roce 1900 rodinu van de Veldeho v domě, který umělec postavil u Bruselu, dostaly vzájemné vztahy přátelský charakter. V roce 1902 obdržel umělec zakázku na vilu Esche. Herbert Esche si přál rámec, který by ladil s jeho moderním nábytkem.
V této době byl van de Velde pozván do Výmaru a kontakt mezi oběma rodinami se stal intenzivnějším. Van de Velde se stal více méně uměleckým poradcem Herberta Escheho, který se brzy vyvinul v mecenáše umění. Na doporučení van de Veldeho nechal Esche svou rodinu vyportrétovat norským malířem Edvardem Munchem. Umělec strávil v roce 1905 několik týdnů ve vile Esche. Tento prodloužený pobyt je uveden v pamětech malíře Ivo Hauptmanna (1886-1973), syna spisovatele Gerharta Hauptmanna, který se později oženil s Erikou von Scheel (1881-1966), žákyní Henryho van de Veldeho.

Henry van de Velde se stal domácím architektem rodiny Esche. Fritz Eugen Esche, bratr Herberta Eugena, udělil van de Veldemu v roce 1906 další stavební zakázku v Chemnitzu: budovu tenisového klubu Lawn. Budova postavená v roce 1908 byla jednou z architektonicky nejzajímavějších děl van de Veldeho (byla zbourána v roce 1945). Současně zmodernizoval van de Velde pro dalšího bratra, Arnolda Escheho (1880-1967), vnitřní vybavení rytířského statku Lauterbach u Cimmitschau, zřízeného ve stylu novodobé renesance v roce 1884. Tento statek byl venkovským sídlem rodiny.

Podobnou zakázku realizoval van de Velde rovněž kolem roku 1908 pro pana Körnera, tchána Herberta Escheho a vlastníka továrny na inkoust Beyer, který nechal nově vytvořit halu své vily z období historismu "Qui se sana" na ulici Beyerstrasse 28. Na protější straně cesty si nechal zřídit moderní vilu jeho syn Theodor v roce 1913. V roce 1914 postavená vila " Körner-Commerz" byla poslední zakázkou Henryho van de Veldeho. Byla úplně zničena při bombardování v roce 1945. Po vypuknutí druhé světové války musel belgický umělec ukončit svou činnost v Německu a utéci do exilu do Švýcarska. Kontakt s Herbertem Eugenem Eschem ovšem zůstal udržen i potom, co se Herbert Eugen Esche sám odstěhoval v roce 1945 do Küsnacht (u Curychu) ke své dceři Erdmute Luchsingerové.